Popis a vysvětlení jevu
Selská povstání
V období po třicetileté válce majitelé panství neúnosně navyšovali robotní povinnosti svých poddaných. Oproti několika dnům za rok před válkou se novou normou stávalo i několik dní roboty za týden. Tvrdě byla omezována také osobní svoboda poddaných, aby nedocházelo k jejich odchodům na jiná panství. Zatížení poddaných vedlo až k vlně násilného odporu proti vrchnosti v 80. letech 17. století.
Také ve Šluknovském výběžku došlo k několika takovým rebeliím. Na lipovském panství se Jan Jiří Slavata potýkal se vzbouřenými sedláky z Mikulášovic, Brtníků, Lobendavy, Vilémova a Lipové.
Povstání postihlo i rumburské panství, i přesto, že hrabě Johann Sebastian z Pöttingu důrazně varoval své poddané před jakoukoliv vzpourou a žádal je o řádné plnění robotních povinností. Rumburští měšťané, kterých se nová situace tolik nedotkla, uposlechli. Naproti tomu sedláci z Horního Jindřichova, Varnsdorfu a Horního i Dolního Podluží se rozhodli bojovat za zlepšení svých životních podmínek. V Horním Jindřichově vztyčili vzbouřenci sloup svobody a přísahali u něj, že již nebudou vykonávat žádné panské povinnosti vůči vrchnosti. Jejich šance byly ale prakticky nulové. Srpy a kosy mohly jen těžko nahnat strach profesionální armádě.
Žádosti poddaných na snížení roboty na úroveň stanovenou v předválečných urbářích nebyly nikde vyslyšeny. Rebelii potlačily vojenské oddíly pod vedením generála Kryštofa Viléma Haranta. Vůdcové povstání byli odsouzeni a pro výstrahu popraveni. Na lipovském panství propadl katovi Georg Rössler z Mikulášovic a Hans Engelmann z Brtníků, kterého kat sťal a rozčtvrtil. Na rumburském panství odsoudila vyšetřovací komise k trestu smrti varnsdorfského rychtáře Proksche a sedláka Hampela z Horního Podluží. Oba byli údajně oběšeni na nádvoří rumburského zámku 3. května 1680.
Autor hesla: Josef Rybánský
Báseň o selském povstání
Tragické vyvrcholení přežilo v lidové pověsti o hře v kostky, kterou musel sehrát sedlák Hampel se svým synem. Život měl vyhrát ten, kdo hodí víc. Otci padlo jedenáct, když to jeho syn spatřil, leknutím omdlel. Kostky mu přitom vypadly z ruky a padly na nich dvě šestky, když se mladý Hampel probral, jeho otec již visel na šibenici. (Alois Palme, Varnsdorf a jeho historické pamětihodnosti od založení až do roku 1850, Varnsdorf 1999, s. 65) Pověst se objevila i v básni jiříkovského učitele Roberta Webera z roku 1927. Weber se v ní zabývá příčinami povstání, jeho propuknutím a potlačením, samotnou hrou v kostky a v neposlední řadě také připomíná hořký úděl tehdejších poddaných, kteří museli ještě dalších sto let žít v nevolnictví, k jehož zrušení došlo až za vlády Josefa II. v roce 1781.
Severočeské selské povstání
Válka velká k cíli spěla
Nouze však nebrala konce.
Dobře tomu, koho smrt si vzala
Kdo žil, zalomil ruce:
„Pomoz Bože, jak vyhlíží naše země!
Kde je ves, kde stojí dům,
Odkud chléb náš vzejde?“
Marný boj, zbytečné prosby
do hluchých uší křičíte.
Jako byste se nově zrodily
Život žít znovu musíte.
Postavte dům, obdělejte pole!
Kdo si myslí, že kořeny nejsou dobré,
Ať žvýká piliny a kůru.
Jakže, doléhá bída na pána?
Když zvířata chybí v potahu,
musí sedlák i dobytče
do roboty zápřahu.
Dělejte rychle, líní lumpové,
Když nesplníte povinnosti daňové.
Hole drábské ochutnáte surové.
Vtom vykřičel lid své trápení,
Zaslechli jste, co ho tíží?
To již od východu i západu
Hordy sedláků se blíží.
Roztodivné zbraně nesouce
K mnohým pánům hoře
A smrt se plíží!
„Vy lotři, tak dlouho jste nás
z kůže dřeli;
tak dlouho zapřahali do pluhu,
žrát s vaším psem jsme směli!
U pána začneme,
A teď chtíce být zvířaty, voláme;
Zabijte tu chátru!“
Když pominul první vztek
A hrůzy vzaly konce.
Tu poslal císař
Do Čech Haranta
Ten nahnat umí strach
Pak s hrůzou zní nastokrát:
„Harant jde, generál Harant!“
Ani milost ani odpuštění;
Na starce i na jinocha
Čeká jenom šibenice
Těší se již havrani.
Na rumburském zámku vládl smutek;
Před očima viděli svůj osud
Otec a syn Hamplovi.
Rychtář pravil z plných plic,
„O život hrajte nyní!
Zde jsou kostky; kdo hodí víc?
Výhra milost činí.“
Starý vrhl, jedenáct mu padlo,
Mladý při tomu hodu
Do mdlob padl.
Když mrákoty ustoupily,
blížil se již konec otce.
Dobrotivá vůle Boží,
stála u syna
pak syn kostky vida
mdloba se zas přiblížila:
Hodil celých dvanáct.
Vraždy a oheň zuří dál
V Bohem opuštěné zemi;
Již brzy stará robota
Je pevnější než dřív
Sedláku, chceš snad člověk také být
Sto let čekej, to musíš pochopit!
Odkaz ke stažení ZDE:
Zdroj:
Robert WEBER, Nordböhmischer Bauernaufstand (1680), Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, L. Jahrgang, Heft 3/4, B. Leipa 1927, s. 76-77
