Životopis
Dominik Josef Kindermann
(* 1739, Šluknov – † 1817, Krásná Lípa)
malíř
Synovec sochaře Josefa Kleina projevoval sice výtvarné nadání od dětství, jeho otec Hans Adam Kindermann si ale přál, aby se u něj v dílně vyučil krejčím. Před silou výtvarného nadání nakonec kapituloval a umožnil synovi, aby vstoupil do učení ke zlatníkovi v České Kamenici. Po vyučení pokračoval Dominik do Prahy, kde mu strýc Josef Klein pomohl s přijetím do ateliéru jezuitského malíře Ignáce Raaba. Z Prahy vedly jeho kroky za dalším studiem do Vídně, kde se při kopírování mistrovských děl v obrazárně šlechtického rodu Harrachů seznámil s hrabětem Ferdinandem Bonaventurou II. z Harrachu, který se stal jeho podporovatelem. Na Harrachovo doporučení odjel na studijní cestu do Říma (1768–1772) a odtud do Neapole, aby zkoumal antické památky v Herculaneu. Po návratu do Vídně v roce 1775 působil nejen jako správce uměleckých sbírek rodu Harrachů, ale pro svého mecenáše Bonaventuru z Harrachu namaloval i celou řadu obrazů. Pracoval také pro další objednatele z řad šlechty i měšťanstva.
V Kindermannově díle se propojily tři umělecké tendence – pozdní baroko, rokoko a raný klasicismus.
Autor hesla: Josef Rybánský
Obrazy
Jiříkov
Kostel sv. Jiří - obraz sv. Jiří pro hlavní oltář (přelom 60. a 70. let 18. století)
Na obraze, který Kindermann namaloval během svého římského pobytu, se odvíjí scéna, při které místodržící Dacián vybízí sv. Jiří, aby obětoval pohanským bohům.
Pozn. autora: Petr Karlíček, Jiříkov, dějiny města, s. 29, Petr Karlíček, uvádí že ho vybízí Dioklecián
Staré Křečany
Kostel sv. Jana Nepomuckého - obraz Smrt svatého Josefa pro boční oltář a obraz Narození Krista pro boční oltář
Oba obrazy pro boční oltáře, které navrhl slavný barokní architekt Johann Lucas Hildebrand, namaloval Dominik Kindermann na přelomu 80. a 90. let 18. století. Obraz Narození Krista nahradil starší vyobrazení sv. Františka, které bylo při restaurování zcela zničeno nejmenovaným kapucínským mnichem.
Krásná Lípa
Kostel sv. Máří Magdaleny - obraz sv. Máří Magdaleny před Kristem v domě Šimona farizeje nebo Šimona malomocného pro hlavní oltář (1808) a obraz sv. Jana Nepomuckého pro boční oltář (1808?)
Podobu hlavního a obou bočních oltářů údajně navrhl sochař Franz Pettrich. Hlavní oltář byl nově postaven v roce 1808 a osazen obrazem Dominika Kindermanna, ve stejné době vznikl zřejmě i obraz Jana Nepomuckého pro boční oltář.
Brtníky
Kostel sv. Martina - obraz sv. Martina pro hlavní oltář
Cesta za synem do Říma (pověst)
Když žil malíř Kindermann ještě v Římě, chtěla jej navštívit jeho stará matka (Margaretha, rozená Kleinová – sestra sochaře Josefa Kleina). Kvůli nedostatku peněz a tehdejšímu špatnému dopravnímu spojení se na cestu do města sedmi pahorků vydala pěšky a po mnohém úsilí tam nakonec dorazila. Užasle si prohlížela městské domy a pyšné paláce, avšak svého syna nemohla najít a na nutnost přesné adresy ani nepomyslela. Unavena po dlouhém a marném hledání se nakonec posadila na kamennou lavici stojící pod poměrně velkým domem a s dětskou naivitou a čistým šluknovským nářečím se kolemjdoucích zeptala: „Hotter nee lohmen Schneidersch Moler gesahn?“. Nikdo ale nemohl na toto oslovení podat nějakou informaci, zčásti kvůli neznalosti řeči a zčásti kvůli dialektu. Na srdce jí padla tíseň, seděla zde s unavenýma nohama a hledaný jí byl tak vzdálený. Právě, když se již zcela váhavě tázala jednoho kolemjdoucího, otevřelo se okno a dobře známý hlas zavolal: „Mami, jsi to ty?“ Inu ano, byla to ona a nyní přišlo tak radostné shledání, že zapomněla na všechny těžkosti cestování a v jejím přesvědčení se potvrdilo: „Kdo se ptá, ten se dozví!“.
Překlad: Jaroslav Rydval
Zdroj:
Josef FIEDLER, Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau, Rumburg 1898, s. 279-280
Testament malíře Dominika Kindermanna
Dominik Kindermann nashromáždil za svůj plodný život poměrně velký majetek, který byl po jeho smrti, podle poslední vůle (testamentu), kterou sepsal 15. ledna 1815, rozdělen mezi celou řadu osob a institucí. Kindermann myslel při rozdělování nabytého majetku především na spásu své duše, na blaho chudých a potřebných a samozřejmě i na prospěch svých žijících příbuzných a přátel.
Na ukázku si můžete přečíst dva ze sedmi bodů závěti:
Z a d r u h é – Odkazuji šluknovskému kostelu rakouskou státní obligaci č. 3014 v hodnotě 1200 zlatých na pořízení šesti svícnů pro hlavní oltář, takových, jaké jsou v Krásné Lípě, jako upomínku na mé rodiště. Obligace bude předána panu děkanovi a ten se postará o zhotovení svícnů dle přiloženého nákresu. Mému bratranci, páteru Ferdinandu Kindermannovi, současnému kaplanu ve Šluknově, odkazuji 100 zlatých vídeňské měny jako upomínku na mé přátelství a vkládám v něj důvěru, že se bude neustále starat o moji duši a rovněž o moje pozůstalé knihy.
Z a t ř e t í – Věnuji kapitál v hodnotě 2000 zlatých šluknovskému městskému a panskému chudinskému ústavu a požaduji, aby tyto peníze byly každý měsíc v den mého úmrtí rozdělovány zanedbávaným chudým poté, co proběhne svatá mše a modlitba za mě zůstavitele, mé pokrevní příbuzné a všechny zemřelé. Vedle toho věnuji ještě kapitál v hodnotě 1020 zlatých pro zanedbávané nejchudší děti k pořízení nutných učebnic, k zaplacení školného, k nákupu obuvi nebo punčoch a přeji si, aby jim tato má dobročinnost byla přidělena po ukončené zkoušce. K těmto oběma účelům věnuji obligaci vídeňské banky č. 94155 v hodnotě 3020 zlatých.
Překlad: Karel Schreitter
Ke stažení ZDE:
