Popis a vysvětlení jevu
Cechy
V královských městech se privilegovaná sdružení živnostníků rozvíjela již od 13. století, během 15. a 16. století se rozšířila i do městeček poddanských. Cechy zajišťovaly především kvalitu výroby, regulaci obchodu s vyrobenými produkty a vytvářely formu sociálního zajištění pro své členy. Jako přežitá instituce, která bránila rozvoji podnikání, byly od druhé poloviny 18. století rušeny a zcela zanikly po vydání živnostenského řádu v roce 1859.
Jak ale vzniklo pojmenování cech? Odvozuje se od znamení – cejch (z německého das Zeichen, latinsky signum), jímž se jeden spolek řemeslníků lišil od druhého. Zvolené znamení se objevovalo na cechovním praporci či na pečeti.
Rozvoj cechů ve Šluknovském výběžku v 16. století je spojen s majiteli tolštejnsko-šluknovského dominia Šlejnici, kteří podporovali textilní výrobu, těžbu drahých kovů a sklářství.
Šluknov
Jako první byl ve Šluknovském výběžku založen tkalcovský cech ve Šluknově, a to již v roce 1500. Cech tkalců lněného plátna obdržel svá privilegia se 60 články od Jindřicha ze Šlejnic. S jistým zpožděním vznikly ve městě i další cechy, roku 1543 řeznický, v roce 1548 krejčovský a ševcovský, roku 1560 kovářský a zámečnický.
Rumburk
V Rumburku udělil tkalcům cechovní privilegia také Jindřich ze Šlejnic, a to v roce 1515. Dochovala se ale až potvrzující listina nového majitele panství Georga Mehla ze Strehlitz z roku 1588.
V roce 1566 pracovali rumburští pláteníci na 98 tkalcovských stavech. V roce 1587 tu bylo 48 pláteníků, kteří obsluhovali 144 stavů, a roku 1599 zde pracovalo 120 tkalcovských mistrů s neznámým počtem tovaryšů a učňů. Od poloviny 16. století se o produkci tkalců ze Šluknovského výběžku zajímali velcí zahraniční obchodníci z Norimberku, kteří zde prostřednictvím svých faktorů vykupovali surové plátno, které pak vyváželi k dalším úpravám do sousední Žitavy a odtud pak do celého tehdy známého světa.
Můžeme tedy říci, že rozvoj cechovního uspořádání, podpora výroby od vrchnosti a velké zámořské objevy vedly k rozvoji místní textilní výroby, který vyvrcholil během 19. století.
Cechovní privilegia obdržela i další řemesla. V roce 1548 je udělil Jiří ze Šlejnic rumburským krejčím. V roce 1550 k nim přibyli ševci, roku 1562 vznikl cech kovářů, zámečníků a kolářů. Řezníci obdrželi privilegia v roce 1567 a pekaři roku 1569.
Jiřetín pod Jedlovou
V nově založeném horním (hornickém) městě Jiřetíně udělil v roce 1561 Jiří ze Šlejnic cechovní práva také tkalcům a později i krejčím, řezníkům a pekařům. Od počátku století sedmnáctého zde existoval cech sedmeráků, v němž se sdružovala potřebná řemesla, která sama o sobě neměla dostatečný počet mistrů. V Jiřetíně se v něm sdružili: kováři, zámečníci, koláři, bednáři, stolaři, výrobci povozů a sklenáři.
Autor hesla: Josef Rybánský
