Popis a vysvětlení jevu
Stavba lehkého opevnění vz. 37 ve Šluknovském výběžku a Lužických horách
Na začátku 30. let 20. století se v Německu k moci dostali nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. V Německu vzrůstalo silné napětí, které se přenášelo i do českého pohraničí, nacisté se netajili nepřátelským postojem vůči ČSR, a proto musela reagovat i naše armáda. Koncepce obrany republiky počítala s obranou pomocí betonového opevnění do doby, než nám případně přijdou na pomoc spojenci. Proto bylo v druhé polovině 30. let rozhodnuto, že bude podél hranic ČSR na ohrožených částech vystavěno několik linii lehkého a těžkého opevnění.
V letech 1937 a 1938 vyrostlo toto opevnění ve dvou liniích i ve Šluknovském výběžku a Lužických horách. Základem bylo lehké opevnění vz. 37, kterému se lidově říkalo řopík, podle Ředitelství opevňovacích prací. Mezi jednotlivými řopíky vyrostla síť zákopů, protitankových a protipěchotních překážek, které byly umístěny na důležitých přístupových bodech a vzájemně se kryly. Posádku typického řopíku tvořilo 3 až 7 mužů, kteří byli vyzbrojeni dvěma kulomety a puškami. V objektech byly umístěny periskopy na sledování prostoru okolo lehkého opevnění, důmyslná ventilace ovládaná jedním mužem, vchod byl chráněn střílnou pro jednoho muže s karabinou a granátovými skluzy. Uvnitř objektu byl dostatek munice a zásob pro několikadenní obranu. Ačkoliv lehké opevnění nebylo v regionu zcela dokončeno, tak pro případného útočníka představovalo nebezpečnou překážku. Námi sledovaná linie lehkého opevnění se táhla od Labského údolí až po Jítravu u Rynoltic na Liberecku, kde navazovala na další úsek opevnění v Jizerských horách.
Autor hesla: Radek Andonov
