Životopis
Emil Beer
(* 22. 9. 1875, Přerov – † 5. 3. 1951, Londýn?)
podnikatel, továrník
Emil Beer převzal tovární objekt na dnešní ulici Československých letců ve Varnsdorfu (areál firmy CZECH PAN) po svém otci, který zde zřídil mechanickou tkalcovnu. Julius Beer přivedl rodinu do severních Čech na přelomu 19. a 20. století a opustil tak svět tradičních malých židovských komunit v moravských maloměstech. Zde ve Varnsdorfu se Beerové stali typickými představiteli tzv. německých Židů, kteří byli materiálně zajištěni a integrováni do místních německých podnikatelských a společenských elit. Emil Beer se ovšem přihlásil v roce 1930 k židovské národnosti a zastával předsednictví židovské náboženské obce v regionu, která sídlila v nedalekém Rumburku.
Na podzim 1938 prodal z obav o další vývoj majetek Němci Eichlerovi, poté, kdy došlo k obsazení pohraničí nacistickým Německem, proto se objektu říkalo též Eichlerka. Výroba se přeorientovala během války na obvazový materiál a sukno na uniformy. Nový majitel i jeho syn zahynuli na východní frontě. Válka skončila a továrnu s vilou daly československé úřady jako německý majetek pod národní správu. Emil Beer přečkal válku v britském exilu a zpět do města se vrátil na podzim 1945.
Autor hesla: Petr Sedlák
Varnsdorfská stávka
Osoba Emila Beera je svázána s poválečnou historií neúspěšné restituce většího majetku osob židovského původu a tudíž za války rasově pronásledovaných, a to v politicky a sociálně radikalizovaných poměrech v Československu bezprostředně po skončení druhé světové války.
Byť musely úřady několikrát vyhovět Beerovi v jednání o navrácení majetku, přesto se jednalo o proces zdlouhavý, kdy nejisté bylo zpočátku i potvrzení jeho státního občanství. Jako zvláště urputný odpůrce restituce se projevil národní správce továrny a shodou okolností Beerův předválečný šofér František Šulc. Na svou stranu získal ovšem nejmocnějšího spojence, místní komunisty, kteří po volbách v květnu 1946 drželi většinu ve vedení města.
Vyhovět bývalému továrníkovi odmítli opakovaně, s odůvodněním, že před válkou stranil Němcům, lze jej vůbec za Němce považovat, a vůči dělníkům se projevoval jako tzv. asociál (choval se k nim sociálně necitlivě). Díky zásahu komunistů v řadách místních odborářů nedošlo k samotnému převzetí továrny nařízené soudem dne 5. března 1947, neboť Beer byl při příchodu do ní inzultován a následně zadržen příslušníky Sboru národní bezpečnosti.
Na protest proti restituci odboráři vyhlásili v celém okrese stávku a odpor vůči ní prezentovali jako tzv. vůli lidu. Z toho důvodu též přivedli na náměstí až deset tisíc osob. Stávka získala záhy celostátní pozornost, neboť se vůči ní ohradily místní nekomunistické strany, s tvrzením, že se jednalo o účelovou akci, kterou provázely násilné incidenty vůči lidem odmítajícím se protestu zúčastnit, a to včetně projevů antisemitismu. Vláda se obávala o zahraniční pověst a do města vyslala svoji vyšetřující komisi, to samé učinil Parlament. Případ je tudíž dobře zdokumentován, zhusta o něm referovaly i noviny. Vyšetřování vyšlo ovšem do ztracena.
O necelý rok později v únoru 1948 si komunisté vládu v zemi a městě přivlastnili zcela a své oponenty začali tvrdě potírat. Emil Beer musel odejít z Varnsdorfu a nakonec se rozhodl podruhé pro britský exil. Zemřel nejspíše v Londýně ve věku sedmdesáti šesti let.
Štvavý plakát
Štvavý plakát proti podnikateli Emilu Beerovi vydaný na začátku března 1947 Okresním výborem Komunistické strany Československa ve Varnsdorfu. Kopie plakátu je uložena ve varnsdorfském muzeu.
Ke stažení ZDE:
