Popis a vysvětlení jevu
Vysídlení Němců z Mikulášovic (1945–1948)
Pod dojmem událostí z podzimu 1938 i pozdější nacistické okupace Čech a Moravy považovaly české politické elity po druhé světové válce další společný život s českými Němci v jednom státě za vyloučený. Problém česko-německého soužití v jednom státě měla jednou provždy vyřešit deportace všech obyvatel německé národnosti za hranice.
Dne 19. května 1945 byl na základě dekretu prezidenta republiky zestátněn majetek českých Němců s výjimkou antifašistů. Mikulášovičtí Němci se to oficiálně dozvěděli 12. června 1945 z úředních plakátů na vývěsních tabulích.
V Mikulášovicích se výše uvedená norma týkala drtivé většiny průmyslových podniků, živností a domů. Některé z nich přešly pod správu města, jiné (především rodinné domy) byly pronajaty novým osídlencům slovanského původu. Konfiskované průmyslové podniky a živnosti zůstávaly v majetku státu a ten jejich vedením pověřoval národní správce.
V Mikulášovicích začalo podle úředních záznamů divoké vysídlování Němců během června 1945 a trvalo do konce srpna téhož roku. Úřady se v první řadě zaměřily na zajištění zbývajících členů strany (NSDAP). Nacisté, kteří včas neutekli, byli zatčeni a zpravidla putovali do nechvalně známého českého koncentračního tábora v Rabštejně.
V další vlně museli odejít majitelé lepších bytů, větších zemědělských usedlostí a živnostníci. Divoké vysídlovaní začalo z iniciativy Místní správní komise Mikulášovice, pod dohledem armády a za asistence německých antifašistů, dne 29. června 1945. Příkaz opustit město tehdy dostalo přibližně tisíc osob.
K dočasnému přerušení této divoké vysídlovací akce došlo po Postupimské konferenci (konala se na přelomu července a srpna 1945) a také na četné žádosti Sovětů. Těm se totiž na jimi dobytém území začali hromadit němečtí uprchlíci z východu (například z území zabraných Polskem) a situace hrozila přerůst v humanitární katastrofu nevídaných rozměrů.
Organizované vysídlování původních německých obyvatel Mikulášovic začalo v květnu 1946 a jeho hlavní fáze trvala až do listopadu 1946. Vysídlovaní Němci byli nejdřív odtransportováni do sběrného tábora ve Šluknově. Odtud potom do jednotlivých okupačních zón na území Německa.
K 1. listopadu 1946 žilo v Mikulášovicích už jen 540 osob německé národnosti. Z nich bylo 149 specialistů, 292 jejich rodinných příslušníků, 90 osob ve smíšených manželstvích, 2 osoby s prozatímním osvědčením o státním občanství, 5 Němců židovského původu, 2 s povolením odkladu vysídlení. Před odchodem byli chráněni místní antifašisté a někteří specialisté nezbytní pro chod průmyslu. Z obou dvou privilegovaných skupin však do Německa dobrovolně odešly desítky osob. Ještě v letech 1947–1948 bylo z města vypraveno ještě několik menších transportů.
Proměna národnostního složení obyvatel byla v Mikulášovicích citelná, avšak oproti jiným obcím a městům se zde až do konce šedesátých let 20. století udržela poměrně silná německá menšina. Specializovaná průmyslová výroba (nožířství či výroba umělých květin) totiž vyžadovala dělníky a mistry s dlouhodobou praxí. Ve městě proto zůstalo kolem pěti stovek obyvatel německé národnosti, tj. zhruba 15 % všeho obyvatelstva.
Doporučená literatura:
Petr Karlíček, Jan Němec: Mikulášovice - Nixdorf: dlouhá historie nejdelšího města českého severu, Mikulášovice 2016
Autor hesla: Petr Karlíček
