Popis a vysvětlení jevu
Vpád sovětských vojsk do Jiříkova a počátky normalizace (1968–1971)
Dobu politického uvolnění na konci šedesátých let, známou též jako pražské jaro, ukončil v noci z 20. na 21. srpna roku 1968 vpád „spojeneckých vojsk“ v čele se Sovětským svazem. Jeho cílem bylo potlačit reformní proces v Československu. Podle některých svědků otevřel už dne 20. srpna přesně ve 23:30 starosta sousedního Ebersbachu hraniční závory. Po jejich otevření se přes Jiříkov do vnitrozemí začal valit proud sovětských motorových vozidel. Do půl šesté ráno údajně přejelo hranici mezi Československou socialistickou republikou (ČSSR) a Německou demokratickou republikou (NDR) v Jiříkově celkem 1243 vozidel. Místní občané byli zaskočeni podobně jako většina politických elit: „Celé město bylo vzhůru. Většina obyvatel smutně přihlížela průjezdu nekonečné kolony, odvážlivci hrozili zaťatými pěstmi – vše bylo ale marné. Náš národ potkala nová pohroma. Kde zůstalo to stále proklamované ‚přátelství‘? Co zbylo z ‚bratrství‘ socialistických států? Rázem se vše rozplynulo. Vojska Varšavské smlouvy obsadila republiku.“ Invazi do ČSSR odsoudili jak představitelé jiříkovské Komunistické strany Československa (KSČ), tak komunální správy.
Zbytečný ozbrojený odpor nekladl nikdo. Československé úřady před ním také obyvatele varovaly. Docházelo však ke spontánním projevům odporu pasivního: „Naši občané odpověděli po svém. Když nemohli svou vlast bránit, vyjádřili své roztrpčení hesly.“ Psali je po domech, silnicích, zdech činžovních domů, průmyslových objektů nebo škol. Objevila se i na jiříkovském nádraží u hranice s NDR. Většina z nich byla psána rusky či německy a žádala odchod okupačních vojsk. Odstraňovaly se i uliční tabulky s ruskými názvy nebo jmény a obyvatelé se dožadovali jejich přejmenování po představitelích obrodného procesu – po Dubčekovi, Svobodovi či Smrkovském. Na veřejných budovách se objevily vlajky vyvěšené na půl žerdi.
Vášně však po několika dnech opadly a život se pomalu začal vracet do starých kolejí. Dne 17. dubna 1969 odstoupil Alexander Dubček z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Nahradil jej Gustáv Husák. Pod jeho vedením se začala strana a vláda pokoušet o konsolidaci poměrů ve státě. Komunisté měli opět získat vedoucí pozici a zároveň vytěsnit z veřejného života všechny „pravicové živly“, které se angažovaly v demokratizačním procesu. Tomuto období se obecně přezdívá normalizace. Dogmatičtí komunisté tehdy doslova strašili veřejnost, že po chaosu pražského jara je nutné „normalizovat situaci“. Praxe byla ovšem taková, že všichni, kteří měli ve svém zaměstnání „co ztratit“, museli před komisi a zde byli nuceni se sebezapřením prohlásit, že úsilí zavést v Československu větší svobodu bylo pokusem o kontrarevoluci a vpád vojsk potom „bratrskou internacionální pomocí“. Když někdo podobná tvrzení odmítl, byl zpravidla vyhozen ze svého místa a ztratil na dlouhou dobu možnost zaměstnání ve svém oboru. Mnozí občané k prověrkám vůbec nešli (to se rovnalo odmítnutí), jiní raději zvolili emigraci.
Situaci ve městě Jiříkov popisuje pamětník tehdejších událostí Josef Eder: „Na školách skládali učitelé slib věrnosti a měnili se i ředitelé. Někteří vyučující byli přeřazeni do jiných obcí. V knihovnách se vyřazovaly knihy nejen se závadným textem, ale i knihy známých spisovatelů (třeba Ladislav Mňačko). Kina musela hrát nejméně 70 % filmové produkce ze socialistických zemí, rovněž tak orchestry musely ve svém repertoáru na zábavách hrát více než 70 % této produkce. V úřadech i podnicích čile ,řádily‘ prověrkové komise. A musela se demonstrovat loajalita k novému vedení státu těmi, kteří měli ,máslo na hlavě‘, protože byli zpočátku třeba proti invazi. Na první výročí okupace byla očekávána protestní srocování lidí nejen v Praze, ale dokonce i v Jiříkově. Docházelo ke kontrolám ve fabrikách – zda nemají namontovány závodní sirény a tyto pak byly demontovány.“ Při prvním výročí vpádu sovětských vojsk však v jiříkovském podniku JAWA nakonec přeci jen zazněla. Pachatel tohoto demonstrativního činu však byl přísně potrestán.
Až teprve na konci roku 1971 se vládnoucí režim cítil natolik silný, aby dovolil uspořádat volby do všech zastupitelských orgánů.
Doporučená literatura:
Petr Karlíček: Jiříkov – dějiny města v éře národního výboru 1945–1990, Jiříkov 2018
Autor hesla: Petr Karlíček
