Časová osa

Pravěk
Středověk
Novověk
Moderní dějiny
Soudobé dějiny

Schlögel-Merzin Ferdinand

Životopis

Ferdinand Schlögel-Merzin 

(* 1899 – † 6. 3. 1983)

dobrodruh a spisovatel

V Jiříkově žil po druhé světové válce Ferdinand Schlögel-Merzin. Proslul jako skaut, básník, cestovatel a archeolog. Patřil mezi skauty „první generace“ a jako čtrnáctiletý se zúčastnil v roce 1913 tábora v Českém ráji. V době světové války vedl 1. pražský oddíl, později 22. oddíl. Roku 1920 pak doprovázel zakladatele českého junáctví A. B. Svojsíka na I. světové Jamboree (tj. mezinárodní setkání skautů) v Londýně. O rok později byl součástí delegace vysokého kléru, kterou ve Vatikánu přijal papež Benedikt XV. Během svých cest přijal i druhé příjmení – Merzin. Údajně se tak stalo na památku arabského šejcha Hadži Tahara Merzina, který mu během jeho cest zachránil život. 

Po druhé světové válce se Schlögel-Merzin přestěhoval na sever Čech. V Jiříkově spolu s Jaroslavem Hejzlarem a Aloisem Válkem vykonávali funkce národních správců továrny na piana August Förster. Tato trojice národních správců však skončila 21. března 1946 kvůli konfliktům se závodní radou podniku. V padesátých letech se Schlögel-Merzin živil jako dělník nebo hlídač. 

V současnosti je hrob Ferdinanda Schlögela-Merzina v péči města. Spolek oldskautů z Děčína u něj v dubnu 2016 odhalil pamětní desku. 

Doporučená literatura:
Petr Karlíček: Jiříkov – dějiny města v éře národního výboru 1945–1990, 
Jiříkov 2018

Autor hesla: Petr Karlíček

Sbírky básní

Schlögel-Merzin byl též činný literárně. Za pozornost stojí sbírky básní. Ambra (1935) reflektuje pobyt na Blízkém východě, Ale zítra (1938) se věnuje sociální tématice. Po válce vydal v Jiříkově sbírku básní nazvanou Chopin a klavír (1947). 

Úryvky z jeho tvorby vyšly roku 2000 v knize Ivana Wernische „Zapadlo slunce za dnem, který nebyl: Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní: z jiné historie české literatury (léta 1850–1940)“.

 

Obrazové přílohy

Udavačský dopis z „piánovky“

„Národní správce Ferdinand Schlögel po svém sedmiměsíčním správcování snad ani jednou neprošel souvisle celým podnikem a většinu svého času tráví psaním protokolů o činnosti národních správců v podniku nebo psaním básní. Staví se zásadně proti každému návrhu k propuštění naprosto zbytečných administrativních zaměstnanců německých, kteří jen jeho přičiněním sedí ještě dnes v kancelářích. Je také podezříván, že o každém takovém jednání zmíněné osoby neprodleně informuje, což je vidět z jejich chování se vůči účastníkům takových porad. Hřeší zřejmě ke škodě celého podniku na své dobré styky s vlivnými činiteli v Praze.“ 

(Udání závodní rady továrny August Förster na národní správce Ferdinanda Schlögela, Jaroslava Hejzlara a Aloise Válka z 1. února 1946.)