Životopis
Antonín Florián (Anton Florian) kníže z Liechtensteina
(* 28. 5. 1656 Wilfersdorf – † 11. 10. 1721 Vídeň)
španělský grand, diplomat a donátor kapucínského kláštera a loretánské kaple
Barokní kavalír působil jako diplomat ve službách tří habsburských císařů, např. jako velvyslanec u papežského stolce v Římě (1691–1695) a jako vychovatel a později nejvyšší hofmistr prince Karla (budoucího císaře Karla VI.). Roku 1719 získal pro knížecí rod Liechtensteinů místo mezi říšskými knížaty, což se považuje za počátek samostatné existence státu Lichtenštejnsko.
Do Rumburku přišel Antonín Florián roku 1681, když koupil panství Rumburk a statek Schirgiswalde. Sídlil na rumburském zámku. Na panství provedl řadu hospodářských reforem. Vyhověl např. žádosti Angličana Roberta Allasona o zřízení textilní manufaktury v Rumburku (1713). Ta zadávala práci místním přadlákům a tkalcům, upravovala, barvila a bělila lněné plátno a hotový výrobek prodávala za hranice.
Doporučená literatura:
Peter Heinrich Jahn: Johann Lucas von Hildebrandt. Sakralarchitektur für Kaiserhaus und Adel, Petersberg 2011
Klára Mágrová: Historie a obnova loretánské kaple v Rumburku. In Loretánská zastavení. Slánské rozhovory 2019: Slaný, Hájek, Kapucíni, Rumburk. SLANÝ: Město Slaný, 2019. (s. 9–14)
Klára Mágrová: Loretánská kaple s ambitem v Rumburku. Průvodce po stavební historii a uměleckém významu, Rumburk 2017
MÁGROVÁ, Klára: Kapucínský konvent v Rumburku (1683–1950). In Mandava 2009. Vlastivědné čtení z Varnsdorfu a Šluknovského výběžku. VARNSDORF: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2009. (s. 21–30)
W. Pfeifer: Das Fürstenhaus Liechtenstein in Nordböhmen, Böblingen 1984
Natalie Steinová: Rumburská Loreta čili marnost nad marnost a nic než…? Rumburk 2000
Autor hesla: Klára Mágrová
Klášter sv. Vavřince a loretánská kaple Panny Marie v Rumburku
Antonín Florián kníže z Liechtensteina dal v Rumburku vybudovat kapucínský klášter u sv. Vavřince (1683–1690). Splnil tak závazek, který se poprvé objevil v závěti Franze Eusebia hraběte z Pöttingu (1626–1679), předchozího majitele rumburského panství. Příchod dvanácti řeholníků do Rumburku měl být poděkováním Bohu za zámožnost. Současně měl omezit vliv blízkého protestantského Saska. Kapucíni působili v Rumburku do roku 1950.
Impulsem k postavení loretánské kaple Panny Marie v Rumburku byla návštěva Antonína Floriána v poutním místě Loreto u Ancony. Se stavbou rumburské kaple se počítalo od 90. let 17. století, kdy byla pořízena kopie sochy Černé Matky Boží Loretánské (1694). K výstavbě loretánské kaple došlo v letech 1704–1707 na pozemku poblíž kapucínského kláštera. Autorem zaměření kaple a stavebních plánů byl architekt Johann Lucas Hildebrandt z Vídně. Nerealizován zůstal Hildebrandtův architektonicky mimořádně hodnotný projekt na dostavbu poutního areálu. Kníže Antonín Florián ho odmítl jako příliš pompézní a drahý. Rumburská Loreta se v 18. století stala významným mariánským poutním místem. Do počátku 20. století sem přicházeli poutníci ze severních Čech a Horní Lužice. Cenná je vnější reliéfní a štuková výzdoba loretánské kaple a zvláště rozsáhlá sochařská výzdoba od sochaře Franze Bienera (1681/1682–1742).
Kapucínský klášter s kostelem sv. Vavřince, loretánskou kaplí a kaplí Svatých schodů v Rumburku
Kapucínský klášter s kostelem sv. Vavřince, loretánskou kaplí a kaplí Svatých schodů v Rumburku. Výřez z plánu města. Neznámý autor, nedat., cca 1785. Sbírky Oblastního muzea v Děčíně, Muzeum Rumburk
Vlevo kapucínský klášter a kostel sv. Vavřince. Uprostřed jedno z nejstarších zobrazení loretánské kaple s ambitem. Na atice střechy kaple dosud stojí sochy Mariina příbuzenstva z dílny sochaře Franze Bienera. Zdejší loreta byla jedinou takto ozdobenou kaplí klasického typu v českých zemích a na světě. K umístění soch došlo na základě rozhodnutí knížete Antonína Floriána z Liechtensteina.
K odstranění soch došlo kolem roku 1808. Některé sochy byly následně umístěny před vstupní budovu Lorety.
V popředí kaple Svatých schodů se třemi kruhovými okny a třemi vysokými okny v průčelí. Prostor pod Svatými schody sloužil kapucínům koncem 19. století k pěstování květin. V letech 1916–1918 zde fungovala lidová kuchyně pro pomoc lidem v nouzi. Pod objektem Svatých schodů prochází barokní odvodňovací chodba z 18. století. Od roku 1944 se využívala jako protiletecký kryt, dnes není přístupná.
Obrázek zde:
