Časová osa

Pravěk
Středověk
Novověk
Moderní dějiny
Soudobé dějiny
Zavřít

Zánik osady Skřivánčí Pole po roce 1945

Popis a vysvětlení jevu

Zánik osady Skřivánčí Pole po roce 1945

Osada Skřivánčí Pole před rokem 1945
Na náhorní planině 2,5 km jižně od obce Staré Křečany (něm. Alt-Ehrenberg) stála osada Neu-Lerchenfeld. Není známo, kdy ves vznikla. Na mapě stabilního katastru z roku 1843 je vyznačena jen síť cest. Na rozcestí stojí kovaný kříž s letopočtem 1798. Osada patřila pod Staré Křečany. Byla vybudována při cestě ze Starých Křečan do Krásné Lípy (5 km). Podél cesty byla vysázena jírovcová a lipová alej (1915–1925). Osadou současně vedla cesta z Rumburku (6,5 km) do Zahrad (1,5 km). Po ní se chodilo např. na srpnovou pouť v kostele Panny Marie Sněžné ve Sněžné u Krásné Lípy (něm. Schnauhübel). Díky sčítání lidu z roku 1921 víme, že v osadě ve 13 domech žilo 67 osob německé národnosti. Při sčítání lidu z roku 1930 v osadě bydlelo ve 14 domech 65 osob. Převažovaly domy podstávkové. Část domů byla zděná, např. domy na křižovatce a oba hostince.

Osidlování osady Skřivánčí Pole po roce 1945

Němečtí obyvatelé osady byli z větší části odsunuti v červnu až listopadu roku 1946. Osada byla přejmenována na Skřivánčí (1949), vžil se však název Skřivánčí Pole. Trvale již nebyla osídlena.  

Na pozemcích od roku 1946 hospodařilo Horské pastvinářské družstvo pro okres Rumburk. V 50. letech 20. století zde hospodařily Československé státní statky se sídlem v Krásné Lípě, následně v Rumburku. Orná půda se zatravnila a sloužila jako pastviny. Malé zemědělské usedlosti ve Skřivánčím Poli nepřilákaly nové české osídlence kvůli své vzdálenosti od centra Starých Křečan. O převážně přízemní, zděné a nepodsklepené domy neměl nikdo zájem. Využití našel jen nejmladší dům čp. 536. Jednotlivé domy se staly zdrojem stavebního materiálu. Cihly se odvážely do vnitrozemí, využily se i při stavbě kulturního domu a opravě jeslí ve Starých Křečanech. Poslední domy byly zbourány mezi lety 1956–1960. Dodnes se z osady dochovaly jen ruiny domů na křižovatce a restaurovaný kříž (2011), který opět nese siluety Krista, Panny Marie, sv. Jana a Máří Magdaleny. Kříží se tu cyklistické trasy z Rumburku a Krásné Lípy. 

Doporučená literatura:
Klára Mrštíková: Příspěvek k dějinám zaniklých obcí a osad ve Šluknovském výběžku po roce 1945 - Skřivánčí pole. In Mandava 2003. Vlastivědné čtení z Varnsdorfu a Šluknovského výběžku. VARNSDORF: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2003. (s. 53-58)

Autor hesla: Klára Mágrová

Obrazové přílohy

Vzpomínky pamětníků

Vzpomínky obecního strážníka Josefa Gampeho ze Starých Křečan (* 1908 –?) z 9. 8. 2001  

„Ke každému domu náležel nevelký pozemek s malým hospodářstvím a ovocným sadem. Rodiny chovaly 1 až 2 kozy a slepice.  Místní děti docházely do obecné [1. stupeň] a měšťanské školy [2. stupeň] ve Starých Křečanech. Do osady nebyl přiveden elektrický proud. Na každém obecním zastupitelstvu Starých Křečan se o tom jednalo, ale kvůli nedostatku peněz se tak nestalo. V osadě neměli veřejné osvětlení. V domech se svítilo karbidovými lampami. 

Výletníky ze Saska hostily dvě zdejší restaurace [čp. 432 a čp. 447]. V letních měsících v osadě fungovaly dvě sezónní posezení (Hillewäldchen a Heiers Lade). V červenci se zde pořádaly spolkové slavnosti hasičů a tělocvičného spolku ze Starých Křečan. Vyhledávané byly kvůli tanečnímu parketu. Lidi ze Starých Křečan Skřivánčím Polem procházeli při cestě do lékárny, která byla v Krásné Lípě. Přicházeli sem na letní slavnosti, na procházku a v zimě na lyže.“ 

Vzpomínky Marty Linkové (*1929 – ?), roz. Richterová z 13. 10. 2001

„Roku 1948 jsem se provdala za manželem do Zásmuk na Kolínsku. Neměli jsme kde bydlet, tak jsme se vrátili na Šluknovsko. [Dědeček z otcovy strany pocházel z Rumburku.] Dům [čp. 536] ve Skřivánčím Poli byl ideální na rekreaci, ale osada působila opuštěným dojmem, byli jsme tu sami. Dům byl malá vilka - dole veranda, předsíň, dva pokoje a kuchyň, v patře tři místnosti, vše úplně prázdné. Některá okna chyběla a v jedné místnosti byla vytrhaná podlaha. Pro vodu se chodilo do studny na zahradě. Pozemek byl oplocený jen částečně. Nebyly tu vysazeny stromy. S manželem jsme tu žili od jara 1949 do jara roku 1950. Manžel pracoval na státním statku jako technik a na kole dojížděl do Krásné Lípy. Já jsem vypomáhala v zahradnictví v Rumburku. Nakupovat se chodilo pěšky nebo na kole do Zahrad. V domě byla rozvedena elektroinstalace, ale osada byla bez elektřiny. V lednu 1950 se nám narodila dcera. Po našem odstěhování se do domu chtěli nastěhovat herci z Národního divadla, kteří jej už od Velikonoc měli v plánu využívat jako letní byt.