Popis a vysvětlení jevu
Zemědělství, průmysl a živnosti - jejich transformace po roce 1989 na Šluknovsku
Vysídlení německých obyvatel citelně poznamenalo na Šluknovsku zemědělství i průmysl. Jednotlivá zemědělská hospodářství i průmyslové podniky přešly na základě dekretů prezidenta republiky po druhé světové válce (1945) do rukou českých a slovenských držitelů. Po komunistickém převratu (1948) došlo k další vlně znárodňování průmyslu. Soukromé podnikání zde fakticky skončilo (zbylé podniky a živnosti byly „socializovány“) v průmyslu i službách již na počátku padesátých let. Venkov v této době naplno postihla kolektivizace – přechod na společný způsob hospodaření.
Zemědělství
Již na konci čtyřicátých let (1949) vznikla na Šluknovsku první jednotná zemědělská družstva (JZD). Pro vysokou ztrátovost se ale udržela pouze do poloviny šedesátých let, kdy je jako své farmy převzaly Československé státní statky (ČSSS). Jejich výrobní zaměření odráželo fakt, že Šluknovsko je oblast převážně ovesno-bramborářská. Statky během své existence ve velkém využívaly chemizaci a mechanizace. Některé z nich byly na sklonku osmdesátých let kritizovány za nepovedené meliorace (ČSSS Šluknov, farma Jiříkov) nebo znečišťování vodních toků (ČSSS Království, farma Rybničná). Velký zájem o práci v zemědělství ovšem na Šluknovsku nebyl, protože platy se zde nikdy nevyrovnaly platům v průmyslu. Tento trend však trvá i v současnosti.
V devadesátých letech došlo ke změně majetkoprávních vztahů a celkové transformaci zemědělství. Majetek, který dříve „patřil všem“, se stal soukromým – ať už díky restitucím, či privatizaci. Otevření hranic a liberalizace cen odhalily některé nešvary centrálně plánovaného zemědělství (neefektivita, nadprodukce) a došlo též ke změně struktury zemědělské výroby (pokles živočišné výroby oproti rostlinné).
Zemědělství na území dnešní České republiky obecně zaměstnávalo před rokem 1989 necelých šest set tisíc osob. V současnosti však počet zemědělců nedosahuje ani sta tisíc. Několikanásobně se snížila produkce prasat i skotu, ubyla orná plocha. Značně se snížila produkce brambor nebo chmele, naopak více se oproti roku 1989 pěstuje řepky či vinné révy.
Státní statky na Šluknovsku postupně zanikaly (po vypořádání restitučních nároků) během devadesátých let. V současnosti zde hospodaří soukromí zemědělci a proslulé jsou například zdejší biofarmy.
Průmysl a živnosti
Podobně jako kolektivizace, tak i socializace průmyslu živností proběhla na Šluknovsku bez větších potíží – národní správci totiž své provozovny a podniky získali teprve po druhé světové válce. Nikdy k nim totiž nemohli získat takový vztah jako v místech, kde se živnosti či podniky dědily z generace na generaci. Likvidace soukromého podnikání ale citelně zasáhla spotřebitele – rapidně se propadla úroveň zásobování a služeb. Některé oblasti do té doby jinak vyspělého a průmyslového Šluknovského výběžku byly v padesátých a šedesátých letech interně v materiálech úřadů označovány jako „oblasti s extrémními podmínkami pro život“, kde chyběla základní občanská vybavenost (veřejná doprava, zásobování, služby). Tento trend se podařilo částečně zlepšit až v sedmdesátých a osmdesátých letech.
K zásadní změně došlo po listopadovém převratu (1989). V letech 1991–1993 probíhala tzv. malá privatizace, díky níž se prostřednictvím aukcí do soukromých rukou dostaly státem vlastněné provozovny maloobchodu a služeb. Na ni vzápětí navázala tzv. velká privatizace, která se týkala větších podniků – zejména průmyslových. Politická reprezentace tehdy kladla důraz na rychlost, a tak byla zvolena forma kupónové privatizace, při níž se každý občan mohl stát akcionářem státních podniků. Tato forma privatizace byla dostupná pro každého zájemce, který si pořídil (za 1 000 Kč) kuponovou knížku.
Průmysl a živnosti
Šluknovsko bylo do poloviny dvacátého století jedním z nejprůmyslovějších regionů českých zemí s velmi pestrou skladbou průmyslu, jíž dominoval průmysl textilní. Centrálně plánovaná ekonomika ovšem začala zdejší průmysl omezovat. Již po válce byly bez náhrady zavírány (z pohledu státu) nerentabilní provozy a část průmyslové výroby byla proti vůli místních obyvatel přesouvána do vnitrozemí anebo v rámci industrializace Slovenska do východní části tehdejší republiky. Do roku 1989 se tu udržel velmi silný textilní a strojírenský průmysl. Právě textilní průmysl byl po revoluci vystaven náhle a bez jakékoliv ochrany tvrdé zahraniční konkurenci (především asijští výrobci), které se nemohl vyrovnat a téměř zanikl. V roce 1998 ukončila provoz společnost Bytex v Rumburku. Před rokem 1945 patřila mezi největší výrobce bytových tkanin v Rakousku-Uhersku. Až do roku 2021 se udržela varnsdorfská Velveta, firma s bezmála dvousetpadesátiletou historií. Šluknovsko v současnosti patří mezi hospodářsky zaostávající oblasti s poměrně vysokou nezaměstnaností.
Proces transformace české ekonomiky nepatří mezi zcela úspěšné ani právně čisté procesy. Došlo zde k velkému množství chyb nejen v průmyslu, ale i zemědělství. To bylo způsobeno především nedostatečnou legislativou, snahou o rychlost a překotným politickým vývojem v první půli devadesátých let. Nelze však s jistotou tvrdit, že by pomalejší tempo transformace přineslo českému hospodářství větší užitek. Soukromé vlastnictví se po převratu (1989) stalo základním principem fungování tržního hospodářství.
Video:
Poslední dny budovy tkalcovny Bytexu v Rumburku (23. 3. 2012), odkaz https://www.youtube.com/watch?v=H8Hy9kTRkrM
Autor hesla: Petr Karlíček
