Popis a vysvětlení jevu
Velikonoční jízdy ve Šluknovském výběžku
Velikonoční jízdy jsou náboženským obyčejem lidového charakteru s hlubokými historickými kořeny. Ve Šluknovském výběžku se první zprávy o jejich konání objevují na počátku 18. století, kdy se zde v důsledku rekatolizace upevňovalo nové náboženské uspořádání. Pravděpodobně jde o zvyk převzatý ze sousední Horní Lužice, kde se jezdci na koních vydávali zvěstovat Kristovo zmrtvýchvstání již v 16. století. Podobnost forem i náboženské propojení obou oblastí tomu nasvědčují. Čilá kulturní výměna byla spojena především s náboženskou oblastí. Věřící z Horní Lužice putovali od raného novověku na poutní místa do Čech a nejinak tomu bylo i v opačném směru. Zda se zvyk objevuje ve Šluknovském výběžku již v 16. století není prokázané.
Velké oblibě se jízdy těšily v 19. století, kdy se konstituovaly i oficiální spolky velikonočních jezdců. Nejinak tomu bylo i v prvních desetiletích 20. století. Zlom nastal s nástupem nacistické diktatury. V roce 1938 byly spolky velikonoční jezdců rozpuštěny na základě nařízení Konrada Henleina. V některých obcích se i přes zákaz konaly malé soukromé jízdy ještě na úplném začátku 40. let. Po druhé světové válce již vzhledem k odsunu původního německy mluvícího obyvatelstva nebyly obnoveny. K tomu došlo až roku 2011 v Mikulášovicích.
Lipová
Nejstarší doložená velikonoční jízda ve Šluknovském výběžku byla v Lipové, kde jezdci údajně již roku 1711 ohlašovali zmrtvýchvstání Krista. Rekrutovali se z řad členů Bratrstva svaté Barbory, založeného roku 1706. Tradici nepřerušily ani osvícenské reformy Josefa II. a byla živá i po roce 1782. Roku 1871 se bratrstvo proměnilo na Spolek velikonočních jezdců pro farnost Lipová, který měl 180 členů.
Z roku 1865 pochází popis novodobé podoby jízdy: na Bílou sobotu vyrazil po skončení velikonoční vigilie z prostoru před kostelem průvod zpěváků s vyobrazení Vzkříšeného Krista, aby za zpěvu velikonočních písní prošel celou vesnicí. Slavnostní náladu umocňovaly barevné lucerny, které nesli zpěváci a mnoho nápaditě nasvícených domů. V neděli brzy ráno se před kostelem shromáždili velikonoční jezdci ve svátečních černých oblecích s klobouky, kteří projeli celou Lipovou. Poslední jízda se konala v roce 1941.
Krásná Lípa
První zmínka o jezdcích v Krásné Lípě pochází údajně z roku 1731, kdy se během Velikonoc slavilo povýšená obce na městys. Údajně se tehdy slavnosti na počest strůjců povýšení císaře Karla VI. a majitele panství hraběte Filipa Josefa Kinského zúčastnili i jezdci na koních, není však jisté, zda šlo skutečně o jezdce velikonoční.
V první polovině 19. století se jízdy v Krásné Lípě těšily velké oblibě. Později však upadly v zapomnění a k jejich obnově došlo až v roce 1923. Tradici obnovili na popud knížete Oldřicha Kinského obchodníci se dřevem Richard Heene a Franz Gutheber. Prvně jmenovaný v té době vlastnil čtrnáct koní. Při první jízdě tvořilo průvody čtyřicet jezdců ve svátečních šatech s cylindry na vyzdobených koních a dechová kapela. Kavalkáda projížděla městem, zastavovala u bohatých měšťanů, kteří přispívali na dobročinné účely. Závěr jízdy se odehrál na náměstí, kde se jezdci seřadili před starostou, městskou radou a místním děkanem Franzem Zimmerem.
Velký Šenov
Do Velkého Šenova byla tradice přenesena z Lipové již v roce 1757. Stejně jako tam zvěstovali zmrtvýchvstání jezdci i zpěváci, kteří v sobotu po velikonoční vigilii zpívali v různých částech obce písně o Vzkříšení. Zatímco neděle patřila velikonočním jezdcům.
Brzy ráno se shromáždili u domu jednoho z nich, známe ho jen pod přezdívkou „Ramschn-Rudi". V 6 hodin pokračovali za doprovodu hudby rituální jízdou kolem kostela, poté pokračovali do horní části vesnice, odtud zpět ke kostelu, kde se v 9 hodin konala polní mše na tzv. schodech velikonočních jezdců. Po bohoslužbě vyrazili ještě do dolní části obce a odpoledne do Knížecího, Hraběcího a zpět ke kostelu ve Velkém Šenově, kde ji přivítalo vyzvánění zvonů.
Mikulášovice
Místní spolek velikonoční jezdců byl založen již v roce 1844. Každoročně na Boží hod velikonoční vyráželi jezdci v černých oblecích s cylindrem a červeno-zlatou šerpou na slavnostně vystrojených koních zvěstovat zprávu o Vzkříšení Krista do celé mikulášovické farnosti. Nejprve projeli dolní Mikulášovice a Mikulášovičky, poté Tomášov a horní část Mikulášovic. Cestou zněly za doprovodu muzikantů náboženské písně, zastavovalo se u statků a drobných sakrálních objektů, vybíraly se dobrovolné příspěvky – původně na opravu kostela sv. Mikuláše poničeného roku 1842 požárem.
Poslední předválečné jízdy se konaly v letech 1938 a 1939. Tradice byla tak pevná, že i přes zákaz spolkové činnosti nacistickým režimem, vyjela ještě o Velikonocích roku 1940 malá soukromá jízda. Po druhé světové válce a odsunu německy mluvícího obyvatelstva tradice zanikla. Obnovena byla až v roce 2011 Romanem Klingerem, pravnukem Franze Mayera, který se podílel na jejím organizování před druhou světovou válkou. Současná jízda navazuje formálně i obsahově na původní tradici.
Video dokument o velikonočních jízdách v Mikulášovicích najdete ZDE.
Rozhovor o Velikonoční jízdě v Mikulášovicích najdete ZDE.
Lobendava
Spolek velikonočních jezdců vznikl ve druhé polovině 19. století. O jeho oficiálním schválení informovaly pražské noviny Bohemia v květnu 1866. Podle stanov měli členové spolku každoročně o Velikonocích projíždět za doprovodu hudby na koních obcemi lobendavské farnosti, a přitom vybírat dary na zvelebení kostela a jiné zbožné účely.
